Dostávám se na poměrně tenký led – a to hned ze dvou pohledů. Hodlám Vám jako člověk, který pořádně hrál jen v mládí všechny ty úžasné hry, které nikdo nenahradí, radit, jakou aktuální hru byste si měli zahrát. A taky se hodlám zaměřit na její soundtrack. Jak jste viděli v některých částech mé padesátky, hudbě moc nedávám, nerozumím jí a je to pro mě spíše citová a intuitivní záležitost. Totálně laická. Ale myslím, že zrovna Life is Strange si zaslouží vyzdvihnout. Protože dostal i ne-hráče! Člověka, který nemá čas ani dívat se na filmy. Přesně takový člověk seděl už u tří epizod a věnoval té hře spoustu životního prostoru, který mu teď chybí. A ještě to udělá dvakrát.
Life is Strange je, omluvte mou neerudovanost v herní terminologii, interaktivní hra, kde Vaše rozhodnutí ovlivňují scénář (měla by). Má pět epizod, všechny by postupně měly vyjít (a stihnout to v roce 2015). Tvůrci se snaží mít mezi jednotlivými epizodami kolem dvou měsíců. Zatím jsou venku tři (Chrysalis, Out of Time, Chaos Theory).
Ve hře sledujeme kroky Maxine, která preferuje oslovení Max. Vrátila se do rodného města, aby mohla studovat fotografii u pana Jeffersona. Jede po ní jeden geek, šikanuje ji parta holek z místního Vortex klubu, pan Jefferson je vlastně šovinista (ale cituje Hamleta!). Společnost je rozdělena na ty divné (často oběti šikany) a na high class. Max je čerstvých osmnáct, ale obecně mám pocit, že většina těch postav se nechová na osmnáct, ale tak na patnáct. Tomu odpovídají volby, chování a přátelství (až do smrti). Není to překážkou hry, jen to musíte přijmout jako výchozí bod.
Ale v čem by hra o teenage holce mohla být zajímavá? Obohacující? Kdo by se dobrovolně chtěl vrátit do doby dospívání? Max zjistí, že umí manipulovat s časem. Přijde na to díky záchraně modrovlasé dívky, z níž se vyklube Maxina nejlepší kamarádka z dětství Chloe.
Hlavní linky příběhu jsou dvě – Maxino vnímání života, focení a přátelství, která si pěstuje (primárně s Chloe). Druhá linka je hledání Rachel Ambers, kterou 6 měsíců ve škole pohřešují. Postupem času se příběh polarizuje a zaměřuje více na postavu samotné Chloe, rebelky (bez příčiny?). Můžeme také epizodu od epizody zaznamenat sílící ekologické narážky v příběhu. Něco se totiž děje s celým městečkem, s celou planetou – umírají zvířata, záhadně sněží, jsou zatmění Slunce…
Hra samotná je spíše interaktivním filmem. Občas něco hledáte, musíte si zapamatovat sekvence činností, které jdou po sobě, ale většinu času se rozhodujete, co máte udělat a pak se díváte na filmovou sekvenci. Některá “rozhodnutí” musíte hledat – na konci se Vám ukáže tabulka, jak jste se v které situaci zachovali… Musím říct, že občas mi některá situace úplně unikne. A podle reakcí YT gamerů nejen mně.
Zpracování hry je kouzelné a plně koresponduje s vybranou hudbou. Proto Vás nenudí sledovat příběhové pasáže. Proto Vám nevadí u toho počítače sedět a jen se dívat. Vybraní interpreti jsou hodně indie. Můžete naleznout klasické Alt-J, také Syda Matterse, Anguse a Julii Stone, Jose Gonzalese… I samotná instrumentální hudba se plně nese ve zvolené atmosféře, stylu grafiky a příběhu. Hudební vkus o nás vypovídá hodně, což se může aplikovat i na Max a punkovou Chloe. Jak jsem říkala, příběh je fokalizován hlavně Max, proto je logické, že jsme konfrontováni s jejím hudebním výběrem. Ukazuje nám, že nejen focení, ale i hudba je pro ni důležitou součástí života. Jako u každého teenagera.
Písní jsem se snažila vybrat co nejméně, stejně se to nepovedlo. Tak snad Vás osloví i bez hry. Nebo Vás navnadí zahrát si ji. Také bych ráda podotkla, že obvykle poslouchám jiný typ hudby, takže možná objevuju Ameriku. Ale ani čtenář, který takovou hudbu nevyhledává, nemusí být zklamán.
Užijte dne!
wrong roads & wrong questions 